Úvod

Na začátku 21. století jsem zpracovával rodokmen mého rodu Míků z Podblanicka a v následných letech i rodokmen mé manželky z rodu Dvořáků ze stejného regionu. Jako u každého rodokmenu se rod setká v průběhu časů s celou řadou příjmení. V obou našich rodokmenech se asi v polovině 19. století za jejich pobytu v Domašíně setkali příslušníci obou rodů s rodem Vosátků. Z počátku jsem tomu nevěnoval velkou pozornost a spíše jsem to pokládal za náhodu. Navíc jsem v té době měl dosti starostí s oběma rodokmeny. Teprve po jejich zpracování jsem se po letech vrátil k existenci Vosátků v obou rodokmenech a položil si záludnou otázku, zda-li tito Vosátkové nemají něco společného, či dokonce nepochází ze stejného rodu?

Teprve postupem času jsem si uvědomil, že jsem si připravil práci na několik dalších let. Nejprve jsem si potvrdil, že domašínští Vosátkové, kteří se tam setkali s našimi rody, pocházejí ze stejné kolébky na Podblanicku a jsou příbuzní. Výsledkem je uvedený graf dokazující naše rodové vazby.

Druhou etapou prací bylo to, že jsem sledoval jednu Vosátkovskou větev z Domašína, která měla velmi úzké vazby na Dvořáky z Domašína (Viktor Vosátka byl kmotrem v roce 1911 v Domašíně otci mé manželky). Popis domašínských Vosátků je obsahem 4. kapitoly. Tam se mně objevil velmi zajímavý osud jednoho příslušníka rodu domašínských Vosátků, který vybudoval v Praze v průběhu 19. a 20. století velké pekařské impérium, které zaniklo až znárodněním v roce 1949, ale jeho prodejny zanikly až po roce 1989. Ukázkový grunderský příběh chudého vesnického pekaře je obsahem 5. kapitoly.

Třetí a časově náročnou etapou bylo sledování rodu Vosátků z Domašína do minulosti, kde jsem se musel prokousat velmi poučnou etapou jejich rodu, totiž etapou svobodníků, která trvala cca 150 let (od počátku 18. století do poloviny 19. století). Začátkem jejich rodu, tak jako u většiny obyvatelstva po třicetileté válce, byl poddanský vztah, ale ani zde se nejednalo, dle mého názoru o běžný vztah. Výsledek tohoto snažení jsem zpracoval v roce 2015 do první verze práce "Vosátkové z Podblanicka" s podtitulkem pracovní verze.

Vosátkové z Podblanicka

To jsem ještě netušil, že v dalším období na základě různých připomínek od vyspělejších badatelů, ale i poznáním vlastních chyb a omylů se budu ještě vracet k dopracování tohoto tématu. Tato čtvrtá verze zpracování není zdaleka tak jednoznačná jak se mně celá problematika historie rodu zdála v počátku a naopak spíše odhalila podstatně hlubší neznalosti o počáteční historii rodu.

Musel jsem připustit, že celé období 17. století - období poddanské, je možno definovat jen několika stopami z objevených informací o matrikách, archivech velkostatků, svobodnických knih a dalších zdrojích. Nedovoluje však sestavit jednoznačný popis rodového vývoje. Nakonec každý rodopisec zejména v poddanských rodech dospěje k jakémusi mrtvému bodu, který mu z důvodu nedostatku dostatečně přesných informací nedovolí proniknout do hlubší minulosti. Informace, které jsou reálně dokumentovány zdrojem, ale nejsou jednoznačně definovatelné do rodové struktury jsou uvedeny jako "stopy". Mají tedy charakter jakýchsi starých pověstí nebo legend, ačkoliv jsou reálně zdokumentovány zdrojem. Samozřejmě obsahující indicie, které naznačují určité souvislosti svádějící k tvorbě možných hypotéz a konstrukcí. Tam, kde se tohoto prohřešku, tvorby neprokazatelné hypotézy dopustím, na to upozorním.

Ještě před tím, než se pokusím popsat to, co jsem o rodu Vosátků zjistil, pokládám za nutné představit lokalitu, kde má tento rod své kořeny v 16. a 17. století. Jedná se o oblast na rozhraní Středočeského a Jihočeského kraje, které se také říká Podblanicko.

První zdrojem informací o rodu je záznam z Berní ruly z roku 1654 o opuštěném Vosátkovském statku v později zaniklé obci Vozlice u Popovic vzdálené asi 13 km od okresního města Benešova. O této zaniklé obci jsem v roce 2018 zpracoval krátkou úvahu o její asi 500leté existenci a získané informace značně ovlivnily rozostření pohledu do minulosti Vostákovského rodu.

Druhým centrem informací v Berní rule o rodu Vosátků je obec, která se nazývá Kobylsko sestávající ze čtyř lokalit: Kobylí, Plchov (dříve také Kobylí na Samotě), Hlivín a Vojslavice. Základní představa o osídlení uvedené v Berní rule:

Kobylí - 4 svobodníci: Mikuláš Zeman, Václav Hovorka, Jiřík Albrechtů, Jan Kolář.

Plchov (dříve označované jako Kobylí na Samotě) - svobodník Martin Plíchovský, který též drží chalupu gruntovní v níž podruhy chová.

Hlivín - 3 svobodníci: Adam Zeman, Jan Tůma, Václav Chalupníků. 2 poddaní: Václav Bosátko, Dorota Šenkýřová.

Vojslavice - jen poddaní sedláci: Martin Kolčava, Matěj Šupka, Václav Čipera, Jakub Buchal, Jakub Brabenec. chalupníci: stav pobořený a pustý, chalupa Pětivoská, Hrádkovská.

V této lokalitě se vyskytují první nositelé příjmení Vosátka, i když ve zkomolené formě. V rámci první etapy mého snažení jsem se pokusil nalézt vazbu mezi těmito Vosátky z Berní ruly se stejnými nositeli tohoto příjmení v Domašíně o mnoho let později, kteří jsou spojeni s našimi rodokmeny.

Jako důkaz vazeb mezi rody Vosátků, Dvořáků a Míků v Domašíně jsem provedl vývod z prvního prokazatelně doloženého předka Václava Vosátky (v Berní rule s chybným příjmením Bosátka) až do setkání rodů v Domašíně. V tomto grafu jsou stručně uvedeny jen osoby, které jsou pro jeho zpracování podstatné. Podrobnosti o těchto osobách, jejich rodinách a dalších příslušnících rodu Vosátků s kterými jsem se při zpracování potřebných materiálů setkal nebo jsou pro rodový vývod důležití, jsou uvedeny ve větších detailech v dalších kapitolách.

 

Schématický vývod rodu Vosátků z Hlivína až do domašínské větve rodu a setkání s rody Dvořáků a Míků